Burian Emil František 

Burian Emil František, * 11. 6. 1904, † 9. 8. 1959, český režisér, dramatik, hudební skladatel; syn Emila Buriana, synovec Karla Buriana, otec písničkáře Jana Buriana. Člen umělecké skupiny Devětsil. Jako herec a hudebník spolupracoval v letech 1926 – 30 s avantgardními scénami (Osvobozené divadlo, Dada, Moderní studio). 1927 založil hudebně recitační soubor Voice band, 1933 divadlo D 34, kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla. Režijní tvorbou směřoval k syntetickému tvaru divadla. S nevšedním citem pro jevištní účinek dosahoval orchestrací výrazových prostředků silného poeticko-lyrického vyznění inscenací (např. K. H. Mácha Máj, A. S. Puškin Evžen Oněgin, Vojna, Lidová suita, F. Wedekind Procitnutí jara, Láska, vzdor a smrt, V. Nezval Manon Lescaut). Za okupace vězněn v koncentračním táboře, po válce obnovil činnost svého divadla; po neúspěchu tzv. budovatelského programu se vrátil v retrospektivě k předválečným inscenacím. Autor několika divadelních her (Krčma na druhém břehu), filmových režií (Věra Lukášová). Významná byla jeho tvorba hudební: vedle koncertních skladeb napsal několik oper (Mastičkář, Bubu z Montparnassu, Maryša). Autor knih Černošské tance, Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama, O nové divadlo aj.  

   Úvod