Fibich Zdeněk
Fibich
Zdeněk, * 21. 12. 1850, † 15. 10. 1900, český skladatel. Vedle B. Smetany a
A. Dvořáka nejvýznamnější představitel zakladatelské generace české
moderní hudby. Působil v Praze, 1875 – 78 kapelník a sbormistr Prozatímního
divadla, 1899 – 1900 operní dramaturg Národního divadla. Průkopník moderního
scénického melodramu (trilogie Hippodamie: Námluvy Pelopovy,
Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), v opeře Nevěsta messinská
navázal na dramata R. Wagnera. Českou hudbu obohatil zejm. v oblasti výrazové
(prvky baladičnosti, tragičnosti, erotiky a přírodního lyrismu, uplatnění
mytologických námětů). Z díla: opery (Bukovín, Blaník,
Bouře, Hedy, Šárka, Pád Arkuna), scénické
melodramy, koncertní melodramy (Štědrý den, Vodník), tři
symfonie, symfonické básně (Othello, Záboj, Slavoj a Luděk,
Toman a lesní panna; Bouře), předehry (Noc na Karlštejně,
Oldřich a Božena), selanka V podvečer (část v úpravě J. Kubelíka
Poem); klavírní skladby (Nálady, dojmy a upomínky, Malířské
studie).