Filla Emil
Filla
Emil, * 4. 4. 1882, † 7. 10. 1953, český malíř, grafik, sochař, výtvarný
teoretik; profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1908
člen Osmy, 1909 – 11 spolku výtvarných umělců Mánes, 1911 – 14 Skupiny
výtvarných umělců, redaktor Volných směrů. Vůdčí osobnost meziválečné
generace. Raná tvorba vznikala z impulsů Munchova symbolismu a van Goghovy
expresívnosti (Čtenář Dostojevského), inspiroval se rovněž H.
Daumierem a El Grekem. Od roku 1910 byl ovlivněn P. Picassem a G. Braquem, stal
se celoživotním vyznavačem kubistické estetiky. První figurální kubistické
obrazy (Podzim, Salome) budoval z ploch a objemů, dospěl až k
fasetování tvarů. Problematiku syntetického kubismu řešil v tvorbě zátiší.
Ve 20. a 30. letech se zajímal o haptické a koloristické působení malby a o
plasticko-lineární rytmus obrazu. Od 30. let se vrátil k figurální malbě a
směřoval k velkým obrazovým kompozicím. V motivech bojů a zápasů v
antickém cyklu zesiluje obsahový a významový aspekt díla (Fëtonův pád,
Zápasy Hérakleovy). Věnoval se rovněž tvorbě drobné plastiky
symbolizující tragiku přepadení a zabíjení blížící se války (Zápasy
zvířat). Od roku 1939 vytvořil cyklus velkých obrazů balad, národních
písní a říkadel, v nichž navázal na alšovskou tradici a lidový ornament
(Bude vojna, bude, Na trávníčku, na zeleném). Tragický
výraz vystupňoval v obrazech reflektujících válečné události (Člověk
a smrt, Válka). Po roce 1947 se vrátil k zátiší a vytvořil
soubor krajin z Českého středohoří. Věnoval se souběžně grafice (cyklus
Hérakles) a teoretické práci (Problém renesance a drobná plastika,
O výtvarném umění, Myšlenky).
