Havlíček Borovský Karel

Havlíček Borovský Karel, * 31. 10. 1821, † 29. 7. 1856, český novinář, spisovatel a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. 1843 – 44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu). Kriticky hodnotil ruské společenské poměry (dojmy vylíčil v Obrazech z Rusi). V roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec? Založil Národní noviny, publicistickou platformu českého liberalismu. V roce 1849 byl soudně vyšetřován. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské. Za novinářskou činnost 1851 – 55 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od dogmat, mýtů a iluzí.  

   Úvod