Janáček Leoš

ZvětšitJanáček  Leoš, * 3. 7. 1854, † 12. 8. 1928, český skladatel a folklorista; v letech 1880 – 1904 pedagog na učitelském ústavu v Brně, 1881 – 1919 ředitel varhanické školy v Brně, 1919 – 25 profesor brněnské odbočky mistrovské školy pražské konzervatoře. Vytvořil vlastní hudebně dramatickou koncepci, jejímž východiskem je řeč, její dramatický spád, emocionální a psychologický podtext a intonační charakteristika. Tvůrčím způsobem využil tzv. nápěvky mluvy. Těžištěm díla jsou opery (Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu). Dále autor mimo jiné kantát (Amarus, Na Soláni Čarták, Věčné evangelium, Glagolská mše), sborů (Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, 70 000, Potulný šílenec), děl symfonických (Lašské tance, balada Šumařovo dítě, rapsódie Taras Bulba, Symfonietta), komorních (dva smyčcové kvartety – Listy důvěrné, dechový sextet Mládí) a klavírních (Sonáta

X. 1905, cykly Po zarostlém chodníčku a V mlhách, Concertino pro klavír a komorní soubor, Capriccio pro klavír levou rukou a komorní soubor), vokálních skladeb (Zápisník zmizelého). Vydal teoretické spisy (O skladbě souzvukův a jejich spojův, Úplná nauka o harmonii.) Věnoval se sběru i teoretickému studiu lidových písní a tanců (Moravská lidová poezie v písních, Ukvaldská lidová poezie v písních, Ukvaldské písně). Mezinárodně uznávaná autorita ve výzkumu hudebního folklóru.  

   Úvod