Janáček
Leoš
Janáček
Leoš, * 3. 7. 1854, † 12. 8. 1928, český skladatel a folklorista; v letech
1880 – 1904 pedagog na učitelském ústavu v Brně, 1881 – 1919 ředitel
varhanické školy v Brně, 1919 – 25 profesor brněnské odbočky mistrovské
školy pražské konzervatoře. Vytvořil vlastní hudebně dramatickou
koncepci, jejímž východiskem je řeč, její dramatický spád, emocionální
a psychologický podtext a intonační charakteristika. Tvůrčím způsobem využil
tzv. nápěvky mluvy. Těžištěm díla jsou opery (Šárka, Počátek
románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka,
Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos,
Z mrtvého domu). Dále autor mimo jiné kantát (Amarus, Na Soláni
Čarták, Věčné evangelium, Glagolská mše), sborů (Kantor
Halfar, Maryčka Magdonova, 70 000, Potulný šílenec),
děl symfonických (Lašské tance, balada Šumařovo dítě, rapsódie
Taras Bulba, Symfonietta), komorních (dva smyčcové kvartety –
Listy důvěrné, dechový sextet Mládí) a klavírních (Sonáta
X.
1905, cykly Po zarostlém chodníčku a V mlhách,
Concertino pro klavír a komorní soubor, Capriccio pro klavír levou
rukou a komorní soubor), vokálních skladeb (Zápisník zmizelého).
Vydal teoretické spisy (O skladbě souzvukův a jejich spojův, Úplná
nauka o harmonii.) Věnoval se sběru i teoretickému studiu lidových písní
a tanců (Moravská lidová poezie v písních, Ukvaldská lidová
poezie v písních, Ukvaldské písně). Mezinárodně uznávaná
autorita ve výzkumu hudebního folklóru.
Úvod