Jungmann Josef  

Jungmann Josef, * 16. 7. 1773, † 14. 11. 1847, český jazykovědec, literární historik, básník a překladatel; přední osobnost národního obrození. Tvůrce jazykového a literárního programu, který realizoval ve vlastních básních (příspěvky do Puchmajerových almanachů, např. romance Oldřich a Božena, pověst Krok); dokazoval uměleckou působivost metrických prostředků a prozodických systémů, zejména v náročných překladech děl světové literatury (Slovo o pluku Igorově, J. W. Goethe, Herman a Dorota, F. Schiller , óda Radost, Píseň o zvonu, J. Milton, Ztracený ráj, F. R. Chateaubriand, Atala). Jeho překlady znamenaly odklon české poezie od klasicistické uměřenosti a normativnosti k modernímu preromantismu, který vyzdvihoval slavnou českou minulost, humanismus a sílu národa obsaženou ve folklóru. Český jazyk obohacoval o slova přejatá ze slovanských jazyků, oživením archaismů a citlivým vytvářením neologismů. Autor první učebnice literární teorie a poetiky (Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu). Vytvořil soupis českých literárních děl dochovaných rukopisně, knižně i časopisecky, i s jejich výkladem (Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka). Vrcholem jeho třicetileté vědecké práce je pětidílný Slovník česko-německý, který obsáhl 120 000 slov.  

   Úvod