Kollár Jan
Kollár
Jan, * 29. 7. 1793, † 24. 1. 1852, český básník, jazykovědec a historik
slovenského původu; evangelický kněz, profesor slovanské archeologie na
univerzitě ve Vídni. Básnickou sbírkou trochejských sonetů a časoměrných
elegií a epigramů Slávy dcera (1824, vznikla ze sbírky Básně z
roku 1821 a obsahovala 151 sonetů, vydání 1832 rozšířeno na 615, vydání
1852 na 645 sonetů) se stal prvním velkým zjevem novodobé české poezie. Ve
svých verších spojil obdiv k slavným a tragickým dějinám Slovanů s osobní
milostnou lyrikou a vírou v uskutečnění vlasteneckých humanistických ideálů.
Vědecky se snažil dokázat slovanský původ starověkých obyvatel Itálie (Cestopis,
obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko,
Staroitalia slavjanská). Tuto slovanskou koncepci doplnil sbírkami dobových
písní Národnie spievanky, Písně světské lidu slovenského v Uhřích
(s P. J. Šafaříkem a J. Benediktim).