Masaryk
Tomáš Garrigue
Masaryk
Tomáš Garrigue, * 7. 3. 1850, † 14. 9. 1937, český filozof, sociolog,
pedagog, politik a státník. 1878 – 82 docent na univerzitě ve Vídni; v
habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal
na souvislost růstu sebevražednosti s mravní a intelektuální krizí moderního
člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského)
světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor
filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejm.
problematice metod vědeckého a filozofického poznání (Počet pravděpodobnosti
a Humova skepse, Základové konkrétní logiky, Třídění a
soustava věd). Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii
(je základem všech duchovních věd, včetně sociologie), jazykovědu,
estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal znovu přisoudil významnou
úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse ohrožující
moderního člověka. V roce 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu
Athenaeum (do 1893 redaktor); v něm v roce 1886 zasáhl i do sporu o
pravost Rukopisů („čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání
pravdy“). 1893 – 1914 redaktor Naší doby. 1899 – 1900 se z odporu
vůči rasistickým a náboženským mýtům (viz též antisemitismus) angažoval
v hilsneriádě. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do
Ruska (1887, 1888, 1910) i řadu prací vrcholící spisem Rusko a Evropa I
– II. Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou
(sdruženou kolem založeného časopisu Čas). 1890 – 93 člen mladočeské
strany (1891 – 93 za ni poslanec říšské rady); 1900 spoluzakladatel a poté
vůdce České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou
stranu pokrokovou (1907 – 14 poslanec říšské rady). Programu české společnosti
se týkají především jeho spisy Česká otázka, Naše nynější
krise, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení,
Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém
malého národa: zdůrazňující konzinuitu humanitních ideálů české
reformace a vůdců národního obrození. Programový charakter má i Sociální
otázka; proti marxistickému filozofickému a sociálnímu učení kladl možnost
postupných reforem stálou drobnou prací a „revolucí hlav a srdcí“. V
prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do
Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor) a stanul v čele československého
zahraničního odboje proti Rakousko-Uhersku. Od února 1916 předseda Národní
rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil (navázala
na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až
březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal
Pittsburskou dohodu (získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného
státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem
ČSR. Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany; výrazný vliv na
veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a
politickým vlivem skupiny Hradu. 14. 12. 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů.
Svou koncepci československého státu v kontextu celosvětového vývoje vyložil
ve spisech Světová revoluce (1925) a Nová Evropa (1920).
Masarykovy názory a postoje měly významný vliv na české filozofické myšlení,
na českou a slovenskou inteligenci, kulturu i politický život. Jeho ideový a
mravní odkaz se stal oporou československých demokratických sil v zápase s
nacismem i komunismem, a proto byl v době německé okupace i za komunistického
režimu oficiálně tabuizován.
Úvod