Neruda Jan

ZvětšitNeruda Jan, * 9. 7. 1834, † 22. 8. 1891, český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik; hlavní představitel generace májovců. Redaktor deníků Čas, Hlas, Národní listy a beletristických časopisů Obrazy života, Rodinná kronika, Květy, Lumír. Napsal přes 2 000 fejetonů cestopisného, zábavného, uměleckokritického, politického, sociálního, osvětového a kulturního charakteru (knižně Studie krátké a kratší, Žerty hravé i dravé, Obrazy z ciziny, Menší cesty); jeho mnohotvárný a jazykově moderní publicistický styl ovlivnil další vývoj české žurnalistiky. Novinářský zájem o realistické zachycení života v celé jeho bohatosti, vyjádřené s vážností i humorem, s ironií i citlivou vnímavostí, se projevil v povídkových knihách Arabesky a Povídky malostranské. V rané básnické tvorbě vyjádřil svou romantickou rozervanost, kterou zahalil do ironie a provokativního cynismu (Hřbitovní kvítí). Básně z 60. let uspořádal do tří Knih veršů (výpravných, lyrických a smíšených, časových a příležitostných); vyjádřil v nich rodinné a milostné city i své vnímání politických a sociálních problémů národní společnosti, která se nemůže svobodně rozvíjet. Písně kosmické vytyčují perspektivu moderního technického světa a lidského poznání, v Baladách a romancích se Neruda vrátil k obrozenské tradici lidových balad, křesťanských mýtů a historických romancí, aby je přiblížil současnému vnímání. Subjektivní lyriku 80. let, milostná a osobní vyznání spojená s přírodními motivy, shrnul v básnické sbírce Prosté motivy. Na ni navazují Zpěvy páteční (vydané z pozůstalosti), rozšířené o nejosobnější vyjádření vlasteneckého citu, vztahu k tradičnímu systému životních a národních hodnot. Méně zdařilé byly jeho dramatické pokusy (Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca di Rimini). Neruda byl ve své době ceněn především jako žurnalista; jeho básnické dílo ocenila až generace lumírovců.  

   Úvod