Nezval Vítězslav

Nezval Vítězslav, * 26. 5. 1900, † 6. 4. 1958, český básník, dramatik, překladatel; člen Devětsilu. Jeho básnické dílo zrcadlí vývoj meziválečné avantgardní poezie od poetismu k surrealismu. Zpočátku byl ovlivněn Čapkovými překlady francouzské poezie a dílem J.-A. Rimbauda a G. Apollinaira. Ve sborníku Devětsil vydal v roce 1923 poému Podivuhodný kouzelník, jež se stala klíčovou básní českého poetismu. V dalších dílech tohoto období (sbírky Pantomima, Menší růžová zahrada, básnické skladby Akrobat, Edison, sbírka Básně noci) rozvinul nové možnosti básnického výrazu bohatou metaforikou a asociativní uvolněností logické stavby básně. Od 30. let, v ovzduší hospodářské krize, se bezstarostná hravost změnila ve znepokojení nad situací člověka (Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida). Sklon k uměleckému experimentování vnesl v pol. 30. let do jeho básní surrealistické tendence, zachycující podvědomé procesy a iracionální nahodilosti (Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař). V postsurrealistickém období zachytil aktuální realitu (Pět minut za městem). V 50. letech se v řadě básní neubránil dobovým konvencím (Veliký orloj) a ideově politickým tendencím (Stalin, Zpěv míru, Chrpy a města). Jeho mnohostranné tvůrčí nadání se projevilo při hledání dalších možností projevu i v surrealistické próze (Dolce far niente), v básnických dramatických adaptacích (Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Manon Lescaut), v dramatech (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) a filmových scénářích (Eroticon). Příznačné jsou i programové komentáře k vlastnímu dílu a k modernímu umění (Moderní básnické směry). Dobovou atmosféru zachytil v torzu pamětí Z mého života. Překládal zejm. francouzskou, ruskou, anglickou a německou poezii.  

   Úvod