Novák Vítězslav

ZvětšitNovák Vítězslav, * 5. 12. 1870, † 18. 7. 1949, český skladatel a pedagog. Významný představitel české hudební moderny kolem roku 1900. Je autorem čtyř oper (Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna, Dědův odkaz), pantomim (Signorina Gioventú, Nikotina), kantát (Bouře), sborů (Čtyři básně Otokara Březiny, několik řad Písniček na slova lidové poezie moravské), písní (cykly Údolí nového království, Erotikon), děl klavírních (cyklus Písně zimních nocí, Sonata Eroica, cyklus Pan), komorních a orchestrálních (symf. básně V Tatrách, O věčné touze, Toman a lesní panna, Podzimní symfonie, Slovácká svita, Jihočeská svita, De profundis, Svatováclavský triptych – původně byl složen pro varhany, později byl instrumentován). V letech 1920 – 22 a 1927 – 28 byl rektorem na konzervatoři v Praze, v letech 1909 – 40 byl profesorem její mistrovské školy. Jako pedagog vychoval několik generací skladatelů českých (E. Axman, V. Dobiáš, A. Hába, I. Hurník, O. Jeremiáš, V. Kaprálová, B. Vomáčka, L. Vycpálek), slovenských (J. Cikker, D. Kardoš, A. Moyzes, E. Suchoň) i zahraničních. Napsal paměti O sobě a o jiných.

 

   Úvod