Přemysl I. Otakar
Přemysl
I. Otakar, * po
1155, † 15. 12. 1230, český kníže 1192 – 93 a 1197 – 98, král 1198
– 1230 (korunován 1203); syn krále Vladislava I. Mládí prožil v době
politického úpadku českého státu, kdy časté střídání členů přemyslovského
rodu na trůně poskytovalo německým panovníkům příležitost k zásahům
do poměrů v Čechách. Knížecí hodnost poprvé získal v roce 1192 za
podpory pražského biskupa Jindřicha Břetislava. 1193 se však zradou šlechty
biskup zmocnil vlády sám, 1197 po smrti Jindřicha Břetislava čeští předáci
zvolili knížetem mladšího Přemyslova bratra Vladislava Jindřicha. Přemysl
I. Otakar se však svého nároku na trůn nevzdal. 6. 12. 1197 zabránila
rozhodující bitvě dohoda; Přemysl I. Otakar se stal českým knížetem a
Vladislav Jindřich získal Moravu. Dohoda ukončila spory mezi Přemyslovci a
položila základ upevňování českého státu. 1197 – 1218 vstoupil Přemysl
I. Otakar do sporů o nástupnictví v říši mezi Štaufy a Welfy. Podporou
jednotlivých kandidátů na trůn (postupně podporoval všechny uchazeče:
Filipa Švábského, Otu Brunšvického a Friedricha II.) posílil suverenitu českého
státu a zvýšil jeho mezinárodní prestiž. V roce 1198 získal od Filipa Švábského
privilegium, jež zaručovalo dědičný královský titul pro české panovníky
a upravovalo poměr českého státu k říši. Tytéž zásady potvrzovaly
listiny Oty Brunšvického z roku 1202 a Zlatá bula sicilská Friedricha II. z
roku 1212. Spor mezi Přemyslem I. Otakarem a pražským biskupem Ondřejem 1216
– 21 byl ukončen v roce 1222 uznáním práv české církve. První manželku
Adlétu Míšeňskou zapudil 1198 po dvacetiletém manželství a syna
Vratislava zbavil nástupnických práv. S druhou chotí, Konstancií Uherskou,
uzavřel sňatek 1199. Z tohoto svazku vzešel jeho nástupce Václav I. a Anežka
Přemyslovna.