z Rožmberka Vilém
z
Rožmberka Vilém, *
10. 3. 1535, † 31. 8. 1592, český šlechtic, diplomat a politik;bratr Petra Voka z Rožmberka . Od roku 1552 jedenáctý rožmberský vladař. 1553 hejtman
prácheňského kraje. 1554 – 56 vedl právní spor s Jindřichem z Plavna o přednost
rodů v Čechách po králi a o pořadí na zemském soudě, v němž uhájil
starobylou prestiž rodu a stal se představitelem české stavovské obce. 1560
– 70 nejvyšší komorník, od roku 1570 nejvyšší purkrabí Českého království.
1566 velitel českého vojska táhnoucího proti Turkům do Uher. 1572 a 1576
vyjednával v Polsku o kandidatuře Habsburků na polský trůn, 1574 – 75 se
v Drážďanech a Berlíně zasazoval o zvolení Rudolfa II. císařem. Za zásluhy
obdržel v roce 1585 od španělského krále Filipa II. Řád zlatého rouna.
Vystupoval jako prostředník mezi českou stavovskou opozicí a Habsburky;
vrcholu moci dosáhl v 70. letech 16. stol., kdy byl zahraničními diplomaty
označován jako místokrál v Čechách. Při vyjednávání v Polsku byl částí
polského panstva navržen na polského krále, ale kandidaturu odmítl. Součástí
jeho politiky byly sňatky s příslušnicemi předních evropských a českých
rodů: 1557 s Kateřinou Brunšvickou z rodu Welfů († 1559), 1561 s Žofií
Braniborskou z rodu Hohenzollernů (1541 – 1564), 1578 s Annou Marií Bádenskou
(1562 – 1583) a 1587 s Polyxenou z Pernštejna (1567 – 1642). Podporoval
podnikání, vědu a umění, ale i alchymii. Rozšiřoval a zveleboval rodové
panství (regent Jakub Krčín z Jelčan), nechal zřizovat rybníky, pivovary,
mlýny, budoval renesanční stavby (Český Krumlov, Kratochvíle). Nábožensky
zpočátku tolerantní, později výrazně podporoval katolicismus. V roce 1584
povolal do Českého Krumlova jezuity. Zemřel bezdětný; dědictví připadlo
mladšímu bratru Petrovi Vokovi, část (Roudnice) poslední manželce Polyxeně
z Pernštejna.