Rudolf II. Habsburský

ZvětšitRudolf II. Habsburský, * 18. 7. 1552, † 20. 1. 1612, arcivévoda rakouský, král uherský 1572 – 1611, český a německý 1575 – 1611, císař římský 1576 – 1611; syn císaře Maxmiliána II. Vychován na španělském dvoře. Po nástupu na trůn se snažil udržet mír s Turky. V rakouských zemích prosazoval protireformaci, v Čechách 1602 obnovil zákaz jednoty bratrské. 1593 – 1606 vedl se střídavými úspěchy válku s osmanskou říší. Jeho panování poznamenáno sílící duševní chorobou; postupně zbavován vlády nad jednotlivými zeměmi ve prospěch svého bratra Matyáše, kterého podporovaly uherské, rakouské a moravské stavy. Udržel se pouze v Čechách a ve Slezsku (díky udělení Majestátu Rudolfa II. protestantským stavům 1609); po pasovském vpádu v roce 1611 donucen k abdikaci i zde. Mecenáš vědy a umění; Praha se za jeho vlády stala opět císařským sídlem (od 1583; nashromáždil zde mimořádné umělecké sbírky).  

   Úvod