Šalda František Xaver

Šalda František Xaver, * 22. 12. 1867, † 4. 4. 1937, český literární kritik, publicista, prozaik, básník, dramatik, esejista; profesor na Univerzitě Karlově v Praze. Byl vedoucí osobností literární generace 90. let; byl spoluautorem Manifestu České moderny. Otázkám výtvarného umění, literatury, kultury i politiky se věnoval v časopisech Volné směry, Novina, Česká kultura. Od roku 1925 vydával časopis pro kritiku a umění Tvorba a v letech 1928 – 37 Šaldův zápisník (vlastní umělecké kritiky a eseje). Ve své literární tvorbě (básnická sbírka Strom bolesti, povídky Analýza, Život ironický a jiné povídky, Dřevoryty staré i nové, román Loutky a dělníci boží, dramata Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti) hledáním dramatické zkratky dospěl ke kultivovanému a zhutněnému vyjádření. Literárněkritickou činností (vytvořil český esej o uměleckých otázkách a z české literární kritiky samostatný útvar národní literatury) ovlivňoval vývoj českého písemnictví a kulturního života od 90. let 19. stol. do 30. let 20. stol.; dokázal předvídat vývoj uměleckých směrů, který ztotožnil s předjímáním budoucnosti a duchovního pokroku společnosti. Literární eseje a úvahy shrnul v knihách Boje o zítřek, Duše a dílo, O nejmladší poezii české. Je autorem řady esejů o české a světové literatuře (Básnická osobnost Dantova, Antonín Sova, Mácha snivec a buřič aj.). V letech 1894 – 1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství.

     Úvod