Santini Jan Blažej
Santini
[santýny] Giovanni, vl. jm. Jan Blažej Santini-Eichel, též Aychel, Aüchel,
Euchel, Eychl, * 4. 2. 1677, † 7. 12. 1723, český architekt italského původu.
Jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších architektů středoevropského
vrcholného baroka; představitel jeho dynamického směru a tvůrce tzv. barokní
gotiky. Ovlivněn J. B. Matheyem, čerpal podněty z díla J. B. Fischera z
Erlachu, F. Borrominiho a G. Guariniho. Pracoval zejm. pro církevní řády –
cisterciáky (klášter v Sedlci u Kutné Hory, na Zbraslavi, v Plasech, ve Ždáru
nad Sázavou), benediktiny (klášter v Kladrubech) a premonstráty (klášter v
Želivu), činný i pro šlechtu (Kolowratové aj.). Osobitým způsobem řešil
půdorysy i hmotu staveb; uplatňoval dynamickou modelaci hmoty s konkávně
konvexním zprohýbáním stěny a dokonale promyšlenou kompozici prostoru. Půdorysná
dispozice často naplňuje symbolické myšlenky (kostel na Zelené Hoře u Ždáru
nad Sázavou). Často užíval centrální dispozice s kontrastním střídáním
hmot (zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, kaple sv. Anny v Panenských
Břežanech, kostel na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou aj.). Originálně
se vyrovnal s domácí středověkou tradicí formou tzv. barokní gotiky
(obnova chrámu Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory, chrám v Kladrubech a v Želivu).
