Seifert Jaroslav
Seifert
Jaroslav, * 23. 9. 1901, † 10. 1. 1986, český básník. Ve 20. letech člen
Devětsilu. Redaktor komunistického tisku a avantgardních časopisů (Rudé
právo, Právo lidu, Nová scéna, Kytice). V 70.
letech publikoval v samizdatu. Jeho básnické dílo směřovalo od proletářské
bojovnosti (Město v slzách, Samá láska) přes poetistické
okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF) až k písňovému oproštění
tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní
kultuře (Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny,
Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most).
Po roce 1945 vydal sbírku Přilba hlíny a (inspirován obrázky M. Alše
a J. Lady) sbírky Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy,
poté Píseň o Viktorce a Maminka. Od 60. let se jeho poezie změnila;
zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl, přibyly tóny
melancholické nostalgie, životní bilance, plynutí času a motiv smrti, vzpomínky
na dětství, na mladé lásky, na zemřelé přátele a na dramatické události
života (Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyova
kometa, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem).
V letech 1969 – 70 byl Seiferet předsedou Svazu českých spisovatelů. Autor
vzpomínkové knihy Všecky krásy světa. Nobelova cena v roce 1984.
Úvod