Škréta Karel
Škréta
Karel, * 1610, † před 1. 8. 1674, český malíř; jeden z nejvýznamnějších
představitelů českého baroka. Pocházel z českobratrské rodiny, byl patrně
žákem E. Sadelera. V roce 1627 emigroval a v roce 1630 odešel do Itálie, kde
konvertoval ke katolictví. Od roku 1638 žil v Praze. Byl ovlivněn benátským
kolorismem, P. Veronesem, Tintorettem, Tizianem a hlavně novobenátskou školou.
Maloval oltářní a závěsné obrazy, portréty, výjimečně mytologická témata.
Spojil dynamicky barokní senzualismus a dramatičnost, smysl pro monumentalitu
i žánrový detail. Vedl dílnu s řadou žáků a spolupracovníků (obrazy Sv.
Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem, Jákobův příchod k Lábanovi
aj.). Je autorem Svatováclavského cyklu pro augustiniány v Praze na
Zderaze, historicky, ikonograficky i tematicky ovlivňující celé další
generace. V podobiznách (Muž s dlouhými plavými vlasy, Ignác Vitanovský z Vlčkovic
, Marie Maxmiliána ze Šternberka aj.)
pregnantně vystihoval osobnost portrétovaných. V 60. letech 17. stol. dospěl
ke klasicizujícímu pojetí (Svatá rodina se sv. Barborou a Kateřinou,
Archanděl Rafael s malým Tobiášem), pro pozdní dílo je charakteristické
větší uplatnění šerosvitu, jímž předjal M. V. Halbaxe a P. J. Brandla (Pašijový
cyklus ve sv. Mikuláši v Praze na Malé Straně).
