Slavíček Antonín
Slavíček
Antonín, * 16. 5. 1870, † 1. 2. 1910, český malíř; vůdčí osobnost
generace 90. let a přední představitel českého impresionismu v krajinomalbě.
Otec Jana Slavíčka a filmového režiséra Jiřího Slavíčka (1901 –
1957). Po pobytu v Mnichově (1886) studoval od roku 1887 s přestávkami do
1897 na Akademii výtvarných umění v Praze u J. Mařáka; 1899 – 1900 vedl
po Mařákovi jeho školu, 1903 – 05 vlastní školu. Člen Spolku výtvarných
umělců Mánes. Vyšel z náladového realismu Mařákovy školy, navázal též
na dílo A. Chittussiho. Od nostalgických náladových krajin z konce 19. stol.
(Podzim ve Veltrusích, Břízová nálada, Poslední
listí) směřoval k impresionistickému oproštění formy, zintenzívnil
barevné skvrny a účinnost světla (Večer v Okoři, Červnový den
).
V dalším období zesílila exprese v obrazech usilujících o hlubší výpověď
o rázu a životě kraje (U nás v Kameničkách, Pohorská vesnice,
Na samotě). Souběžně maloval obrazy pražských ulic, nábřeží a
sadů, v nichž objevil tvář moderního města a vyjádřil osamělost městského
člověka (Odlehlý kout v Praze, Zahradní zeď, Mariánské náměstí).
Od starobylých zákoutí dospěl k širokým panorámatům (Praha od Ládví,
Praha z Letné) postihujících atmosféru města. V závěru tvorby
(studie Chrámu sv. Víta) akcentoval nový stavebný řád obrazu.
