Slované
Slované,
skupina národů, jejichž jazyk se utvářel v sousedství Baltů a na okraji
íránské jazykové skupiny nejspíš v oblasti od Zakarpatí až po řeku Dněpr.
První nejisté zmínky se nacházejí v pozdních antických pramenech.
Spolehlivě doloženi (pod jmény Venedi a Antové) od 6. stol., kdy začali
pronikat na západ a na jihozápad a dostali se na Balkánském poloostrově do
kontaktu s vyspělou byzantskou kulturou. V 6. stol. doložen kmenový svaz Antů
(na dolním toku Dunaje); 602 zničen Avary. V průběhu expanze (6. – 7.
stol.) Slované obsadili území na západě až k linii vymezené ústím Labe,
řekami Nábou (Bavorsko) a Enží (Rakousko) až po Istrii u Jaderského moře;
na jihu až po Peloponés, na východě téměř k Volze. Archeologicky doložené
projevy Slovanů jsou kultura pražského typu a doby hradištní. V období
expanze se slovanské etnikum skládalo z několika kmenů, které se zřejmě
spojily ve svaz (Srbové, Chorvati, Doudlebi, Obodriti); historicky doloženy
další názvy slovanských skupin (nelze vždy odlišit, zda se jedná o názvy
kmenové, místní či mocenských útvarů, např. Polané, Vislané, Moravané,
Čechové, Slovinci, Volyňané, Severjané, Radimiči, Vjatiči). Vznikem
avarské říše (568) bylo souvislé slovanské osídlení narušeno; byl zahájen
pozvolný proces diferenciace Slovanů na západní a jižní. V 7. stol.
vznikla u západních Slovanů Sámova říše (kmenový svaz) a v 9. stol. Velká
Morava, v 10. stol. český stát a Polsko, u jižních Slovanů v 9. stol.
Chorvatsko a Srbsko. Východní Slované vytvořili Kyjevskou Rus. Pobaltští a
Polabští Slované nepřijali křesťanství, tvořili silné kmenové svazy (Obodrité,
Lutici); zničeny během 11. – 12. stol. Nomádští Bulhaři slavinizováni v
8. – pol. 10. stol. (první bulharské království). Z jazykového hlediska
se Slované dělí na východní (Bělorusové, Rusové, Ukrajinci, asi 200 miliónů
osob), západní (Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, asi 55 miliónů
osob) a jižní (Slovinci, Srbové, Chorvati, Černohorci, Bulhaři, Makedonci,
29 miliónů osob).