Smetana Bedřich
Smetana
Bedřich, * 2. 3. 1824, † 12. 5. 1884, český skladatel; spolu s A. Dvořákem
zakladatel české národní hudby. Od roku 1848 majitel hudebního ústavu v
Praze, 1856 – 61 dirigent, klavírista a pedagog v Göteborgu. Od roku 1861 působil
v Praze jako skladatel, dirigent, sbormistr, hudební kritik (Národní listy)
a organizátor hudebního života. 1863 – 65 sbormistr Hlaholu, 1866 – 74
kapelník Prozatímního divadla v Praze. Vyvíjel činnost v Umělecké besedě.
Vážné nervové onemocnění vedlo k úplnému ohluchnutí (1874). Od roku
1875 žil v Jabkenicích, zemřel v Praze. – Stoupenec radikálních demokratů,
přítel F. Liszta. Využil principy Wagnerovy operní reformy, vytvořil však
vlastní pojetí operního žánru. Z díla: opery (Braniboři v Čechách,
Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy,
Hubička, Tajemství, Čertova stěna, nedokončená Viola),
symfonické básně (Richard III., Valdštýnův tábor, Hakon
Jarl, cyklus Má vlast), skladby klavírní (cykly polek, Lístky
do památníku, Sny, České tance) a komorní (smyčcový
kvartet Z mého života, dua pro housle a klavír Z domoviny), písně,
sbory (zejm. mužské, nejznámější Tři jezdci, Odrodilec,
Rolnická, Píseň na moři, Věno), kantáta Česká píseň.
V pozdním období života směřoval k dramatickému hudebnímu výrazu a k využití
modernějších postupů v harmonii (II. smyčcový kvartet, Pražský
karneval pro orchestr, poslední dvě opery, klavírní báseň Macbeth a
čarodějnice).