Štursa Jan
Štursa
Jan, * 15. 5. 1880, † 2. 5. 1925, český sochař; jeden ze zakladatelů českého
moderního sochařství. Byl absolventem Akademie výtvarných umění v Praze;
žákem J. V. Myslbeka. V letech 1922 – 24 rektorem Akademie výtvarných umění.
Zpočátku ovlivněn secesním symbolismem; usiloval o poetické ztvárňování
niterného světa člověka (Z lázně, Život uniká, Melancholické
děvče). Po roce 1908 se přiklonil ke smyslovému uchopení plného tvaru
zralého ženského těla (Eva, Sulamit Rahu). Ovlivněn též
kubismem (reliéf Umění pro Mánesův most, Odpočívající tanečnice).
Reagoval na tísnivé válečné zážitky (Pohřeb v Karpatech, Raněný);
poválečná plastika Hráč na niněru předznamenávala estetiku
civilismu. V podstatě však neopouštěl základní východiska své zralé
tvorby: hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v bezprostředním
kontaktu s viděnou realitou, které v poválečném období dospělo do polohy
harmonické modelace (Dar nebes a země, Vítězství). Významné
místo v jeho tvorbě mají vedle portrétní tvorby (E. Vojan, Matka
umělcova, T. G. Masaryk, Podobizna M. Hübnerové) především
monumentální realizace (Humanita a Práce pro pylony Hlávkova
mostu v Praze, pomník S. Čecha a H. Kvapilové v Praze, B. Smetany v Litomyšli).
