Švabinský Max
Švabinský
Max, * 17. 9. 1873, † 10. 2. 1962, český malíř a grafik; v letech 1924 –
26 byl rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Je absolventem Akademie výtvarných
umění v Praze; byl žákem M. Pirnera a J. Mařáka. Byl členem Spolku výtvarných
umělců Mánes, České akademie věd a umění, spoluzakladatelem Sdružení
českých umělců grafiků Hollar. Neobyčejně plodný umělec se širokým
polem působnosti – od malby až k užité grafice (poštovní známky,
bankovky) a monumentálním realizacím. Začátky tvorby poznamenány atmosférou
symbolismu a secese, na jejíž podobě se spolupodílel (Splynutí duší,
Chudý kraj), později se vracel ke klasickému odkazu českého umění
19. stol. i k jeho historizujícím tendencím (Žně). Vynikl jako autor
malířských a grafických portrétů (podobizny osobností českého politického
a kulturního života), věnoval se též ilustraci (V. Hugo, P. Bezruč). Významná
je zejm. jeho činnost v oboru grafiky (dřevoryty Rajská sonáta, Zvěstování).
Vrcholem monumentální tvorby jsou návrhy barevných oken a mozaik v katedrále
sv. Víta v Praze.
