Tyl Josef Kajetán

Tyl Josef Kajetán, * 4. 2. 1808, † 11. 7. 1856, český dramatik, herec, prozaik a novinář; hlavní představitel sentimentálně vlasteneckého romantismu, organizátor národního kulturního života. Redigoval beletristické časopisy Květy a Vlastimil, 1848 – 49 politické časopisy Pražský posel a Sedlské noviny, jejichž popularita mu zajistila zvolení za poslance do říšského sněmu. Usiloval o založení stálého národního divadla; v roce 1846 byl jmenován dramaturgem českých her Stavovského divadla (jeho soubor v roce 1851 z politických důvodů rozpuštěn). Poté založil vlastní kočovnou divadelní společnost. Psal vlastenecké povídky s náměty ze současného života, kterými posiloval národní uvědomění a vytvářel ideální představu vlastence. Výbor z těchto povídek vydal pod názvem Kusy mého srdce. Byly poplatné dobovému sentimentalismu, stejně jako jeho román Poslední Čech, v němž idealizoval vztah mezi národem a šlechtou. Za román obdržel cenu Matice české, ale zdrcující kritika K. Havlíčka Borovského ukázala, že jde o typ literatury, který se vzdaluje kulturním potřebám národa. V próze Pouť umělců českých podal Tyl svoji představu vlasteneckého umělce, zatímco v novele Rozervanec karikoval K. H. Máchu a odsoudil jeho romantickou rozervanost. V časopisech publikoval drobné satiry (České granáty) a cestopisné črty, v nichž zobrazení sociální skutečnosti spojoval s moralizující a výchovnou tendencí (Ze života chudých, Chudé děvče a bohatý synek). V povídkách idealizovaně zpracoval i námět ze svého manželského života (Láska vlastencova, Sestry). Pod vlivem V. K. Klicpery a W. Scotta psal historické prózy (Rozina Ruthardova, Dekret kutnohorský, Braniboři v Čechách) a romantické drama z českých bájí (Čestmír), jejichž hlavním motivem je vlastenectví. Svou představu o podobě českého divadla vyjádřil ve stati Cestující společnosti herecké a realizoval ve vlastní tvorbě, zejména v lokální frašce s národním obsahem Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (píseň Kde domov můj? se později stala státní hymnou), v obrazech ze života Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř, v báchorkách Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna. V historických hrách Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Žižka z Trocnova, Měšťané a študenti, Staré Město a Malá Strana vyslovil ideály revoluce v roce 1848 a reagoval na oklešťování svobody a pronásledování v letech 1849 – 50. Vytvořil první básnický překlad W. Shakespeara (Král Lear).  

   Úvod