sv. Václav
Václav,
* asi 907, † 28. 9. 935 (podle starší literatury 929), český kníže 924
– 935 (929) z rodu Přemyslovců, patron české země; syn knížete
Vratislava I. a kněžny Drahomíry, která vládla v době jeho nezletilosti.
Podporoval šíření křesťanství. Do Prahy nechal přenést ostatky sv.
Ludmily, založil rotundu sv. Víta na Pražském hradě. Upevňoval moc přemyslovských
panovníků v rámci Čech. V roce 929 byl poražen německým panovníkem Jindřichem
I. Ptáčníkem (z české strany obnoveno placení tributu říši).Zavražděn svým bratrem
Boleslavem I. ve Staré Boleslavi; podle písemných pramenů možná
929 či 935 (v současnosti uznáván rok 935). Důvodem vraždy pravděpodobně
byla Václavova politická orientace (odklon od Bavorska a příklon k Sasku). Tělo
Václavovo bylo přeneseno do Prahy do chrámu sv. Víta, který se stal centrem
svatováclavského kultu. Od 10. stol. uctíván jako světec, nejprve v Čechách,
poté v sousedních zemích. Život a jeho mučednická smrt zpracovány v četných
legendách. Již v 10. stol. vznikly První staroslověnská legenda,
latinsky psané Crescende fide, Gumpoldova legenda a zřejmě i
legenda tzv. Kristiana. Od 2. poloviny 11. stol. měla svatováclavská
úcta klíčové postavení v ideologii české státnosti. (Svatý Václav chápán
jako nebeský vládce a ochránce českého státu, čeští panovníci jen jeho
dočasní nástupci.) Od doby Karla IV. se symbolem českého státu stala
svatováclavská koruna, jíž byly podřízeny jednotlivé země koruny české.
Píseň Svatý Václave, vévodo české země, byla ve středověku
českou hymnou. Silný byl svatováclavský kult v baroku a v době národního
obrození.
