Vratislav II.
Vratislav
II., † 14. 1.
1092, český kníže od roku 1061 a od roku 1085 první český král (jako
Vratislav I.) z rodu Přemyslovců. Otec Břetislava II., Bořivoje II.,
Vladislava I. a Soběslava I. Po smrti svého otce Břetislava I. získal jako
druhorozený syn úděl na Moravě (Olomoucko). 1056 vyhnán starším bratrem
Spytihněvem II. Po svém návratu v roce 1058 opět vládce olomouckého údělu.
Od roku 1061 český kníže. Vládu na Moravě rozdělil mezi své bratry Konráda
I. Brněnského (brněnský úděl) a Otu († 1087, olomoucký úděl). 1063
obnovil olomoucké biskupství jako oporu knížecí moci na Moravě. Spory s
bratrem Jaromírem-Gebhartem (od roku 1068 pražský biskup), který protestoval
proti novému dělení diecéze, vedly k tomu, že olomoucké biskupství bylo
1085 zrušeno; 1088 z vůle Vratislava II. znovu obnoveno. V zahraniční
politice byl Vratislav II. spojencem Jindřicha IV. v době bojů o investituru.
Za své zásluhy získal v roce 1085 titul krále českého (jen pro svoji
osobu). 15. 6. 1086 byl slavnostně korunován v bazilice sv. Víta na Pražském
hradě, pro korunovaci byl zhotoven Vyšehradský kodex. Od Jindřicha IV. získal
dočasně též tituly markraběte saského východní marky (Lužice), Míšeňska
a později (snad náhradou za tituly předchozí) markraběte bavorské východní
marky (Rakous). Vojenské pokusy o ovládnutí Míšeňska (1079, 1087 – 88)
či Rakous (1081 – 85) nebyly úspěšné. K Čechám byl připojen Budyšín
a Zhořelec. Vratislav II. podporoval slovanskou liturgii a povolal zpět sázavské
mnichy; v roce 1079 se pokoušel u kurie o širší zavedení slovanské
liturgie. Založil vyšehradskou kapitulu, přímo podřízenou papežské
kurii.