Zeyer Julius

Zeyer Julius, * 26. 4. 1841, † 29. 1. 1901, český básník, dramatik a prozaik. Stejně jako lumírovci se inspiroval evropskou i národní historií a mytologií a Orientem, kde hledal ušlechtilost, krásu a opravdové příběhy lidského ducha a citu (epické básnické skladby Vyšehrad, Griselda, Čechův příchod, Kronika o sv. Brandanu, Z letopisů lásky, Karolinská epopeja, Ossianův návrat, prózy Ondřej Černyšev, Báje Šošany, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Gompači a Kamurasaki, Stratonika a jiné povídky, Maeldunova výprava, dramata Legenda z Erinu, Libušin hněv, Šárka, Neklan). Jeho hledání romantických ideálů v dějinách lidstva vyústilo v tragickou deziluzi (prózy ze současnosti Jan Maria Plojhar, Dům U tonoucí hvězdy) a v očistné překonání utrpení, bolesti a deprese v náboženské mystice (Tři legendy o krucifixu, básnická novela Trojí paměti Víta Choráze). Novoromantickým tendencím se Zeyer nejvíce přiblížil v lyrickém pohádkovém dramatu Radúz a Mahulena, v němž se mýtus věčné přírody stává zdrojem nového života.

     Úvod